Alespoň jeden dobrý skutek denně

Historie střediska

17.11.2010 15:27

 

 

Historie střediska 219.02 „Jirny“

Vzpomíná bratr Ladislav Voděra ze Zelenče …

Bratr Ladislav Voděra se narodil 26. 6. 1906 v Kostelci nad Labem jako dvanácté dítě kominického mistra Františka Voděry a Marie Voděrové. Tamtéž chodil do školy a zde se také vyučil kominickým mistrem. Byl členem hasičského sboru a v letech 1925 s přáteli založil oddíl „old skautů“.

V roce 1930 se přestěhoval do Zelenče už jako kominický mistr. V roce 1937 založil v Zelenči junácký oddíl, který se postupně rozrostl asi na 20 členů. Tento oddíl uskutečnil letní tábory na Českomoravské vysočině u Lipnice u rybníka Ředkovec.

Poslední tábor byl v roce 1940 přerušen po zákazu činnosti „Junáka“ německými úřady. Tábory byly v té době přepadávány Hitlerovou mládeží a byl jim zabavován majetek.

Po válce byl bratrem L. Voděrou znovu junácký oddíl v Zelenči obnoven. V tomto roce se utvořily oddíly v Jirnech, Šestajovicích a v Klánovicích. Od roku 1945 byl též založen dívčí skautský oddíl pod vedením sestry Marie Voděrové, manželky bratra Voděry.

V roce 1946 byl bratr L. Voděra pověřen náčelnictvem junáckého kmene v Praze vedoucím střediska v Zelenči.

Pod jeho vedením se uskutečnilo několik letních táborů jako u Skorkova, pod Zvíkovem, pod Lipnicí, putovní tábory po Českomoravské vysočině, nedělní výlety do Klánovic.

V roce 1947 se konalo vysvěcení junácké vlajky, která je zachována do dnešních dnů. Junák v Zelenči po nátlaku úřadů ukončil svoji činnost v roce 1948 – 1949. Je též nutno přihlédnout k práci všech členů a rádců a vedoucích oddílů, kteří bratru L. Voděrovi a sestře M. Voděrové byli velkou podporou při činnosti Junáka v Zelenči. 

Vzpomíná bratr Jaroslav Neumann – „Šebor“ …

Oddíl junáků v Zelenči u Prahy byl založen br. Voděrou Ladislavem, mistrem kominickým, roku 1937. Všechny schůzky se konaly v jeho bytě. Oddíl se rozrůstal. Postupně se přihlašovali chlapci ze Šestajovic, Jiren, Mstětic, Klánovic a Počernic. Vedoucí jmenoval své zástupce: K. Malého ze Zelenče a Fr. Antoše z Jiren.

Byly podnikány výlety do okolí (klánovický les). Pořádaly se besídky pro veřejnost (skautská a mikulášská), konaly se dva tábory v roce 1939 a 1940 u Světlé nad Sázavou. V listopadu 1940 byla činnost oddílu na příkaz německých okupantů zastavena.

Po válce, zjara 1945, byla činnost oddílu okamžitě zahájena. Přihlásilo se mnoho členů. Byl založen oddíl roverů, sestra M. Voděrová, manželka vedoucího oddílu, založila dívčí oddíl. Již toto léto tábořily oddíly na několika místech.

Jirny, Šestajovice a Klánovice si též založily své oddíly a společně utvořily středisko Zeleneč (podzim 1945).

Během tří následujících let, než byl skauting opět zrušen, junáci provozovali rozmanitou činnost. Každým rokem se konaly tábory, byli členové účastni na junáckých sjezdech a soutěžích, konali táborové ohně, besídky, divadla (loutkové). Jednotlivci prošli skautským kurzem a lesní školou. Byli konány vlastivědné výpravy – pěšky, na kolech, vlakem, autem i na gumových nafukovacích člunech po našich řekách.

Za zmínku stojí účast oddílů v roce 1946 na sjezdu středočeské oblasti ve Staré Boleslavi, na srazu v Počernicích – při příležitosti přivítání s. světové náčelní „Bí-Pí“ a na střediskovém sjezdu v Jirnech, kde počerničtí předvedli Foglarovu hru „Tábor ve Sluneční zátoce“ v zámeckém parku.

Vzpomíná bratr František Antoš …

Po částečném překonání hospodářské krize, ale i v zájmu obrany Československé republiky a její branné výchovy, zvýšil se zájem různých vrstev obyvatelstva o skautskou výchovu. Většinu skautů a skautek sdružoval v té době Svaz skautů a skautek Republiky československé a i jiné skautské i neskautské organizace, když poznaly přitažlivost skautingu pro děti a mládež. Tak bylo i v Jirnech.

V roce 1937 navštívil obec 14. oddíl katolických skautů ze Kbel u Prahy. Svým vystoupením zažehl u několika dětí touhu se takovými skautíky stát. Zúčastnili se v kostele mše svaté, nahradili místní ministranty, o oběd starost nebyla, ten připravili pro všechny zdarma – protože i já jsem byl členem tohoto oddílu – moji rodiče v hostinci u Antošů. Vepřová pečeně, knedlík, hlávkový salát, chutnalo všem. Příležitost skautovat se za krátkou dobu naskytla založením oddílu v Zelenči a tak vznikla družina Junáků z Jiren. Skauting se také snažil propagovat v Sokole (MUDr. Skála – Rosenbaum - místní lékař, později zahynul v Osvětimi) a samostatně Jan Penc, ale zprávy o nich se nedochovaly.

V létě 1940 se jirenští zúčastnili letního tábora u mlýna Ředkovce, blíže Okrouhlice na Vysočině. Byl to tábor poslední, došlo k rozpuštění Junáka.

Klubovnu jsme měli na faře do konce roku 1939, kdy zemřel náš velký příznivec místní farář dr. Tomáš Wachtl, kterého jsme spolu se skauty ze Zelenče doprovodili v pohřebním průvodu. Fara byla obsazena početnější rodinou, a tak jsme skrovné zařízení uložili na jiném místě.

Jeden zážitek z posledního tábora:

Během táboření jsme se vypravili na výlet do Německého Brodu – dnes Havlíčkova – a pochodovali jsme za zpěvu ulicí na náměstí. Vtom se přidruží k vedoucímu br. Voděrovi muž a oznamuje, co zde děláme, že jsme rozpuštěni a mohlo by to být považováno za provokaci. Po vysvětlení již nezpíváme, urychleně prohlédneme památky a opouštíme město obývané dost Němci a jež bylo sídlem vyšších protektorátních i německých úřadů. Teprve druhý nebo třetí den přichází z Dolního Města četník a oznamuje, že musíme tábor ihned zlikvidovat. Bratru Voděrovi se podařilo s ním dohodnout termín, a potom jsme tábor ukončili. V blízkém mlýně, kde jsme tábořili na louce a obstarávali podstatnou část potravy, neměli rádio ani noviny, a tak jsme byli beze zpráv. Při oddíle v Zelenči jsme zažili dík vedoucímu br. Voděrovi i jeho manželce sestře M. Voděrové hodně hezkých chvil a pěkných výletů.

Ve svých vzpomínkách bych rád připomněl a trochu přiblížil činnost 1. později 113. oddílu jirenských skautů, zvláštnosti skautingu na vesnici. Připomínám některá období pro dnešní generaci snad nepodstatná a dnes nezajímavá, ale takové byly začátky i průběh dalších let, někdo se usměje, někdo jistě zavzpomíná. Doufám v pochopení mé snahy, když v jubilejním roce tyto vzpomínky mohou být uveřejněny.

Zákazem Junáka a tudíž i v oddílu v Zelenči ukončila svou činnost i družina v Jirnech. Po dobu okupace Československé republiky nebyla organizovaná skautská činnost vyvíjena. Několik starších se věnovalo trempingu, na mnohé rodiny doléhaly válečné starosti. V roce 1942 byl při místním sboru dobrovolných hasičů utvořen dorostenecký odbor a to převážně ze žákovského odboru, který existoval od roku 1931. Protože stále trvalo přátelství z Junáka, přistoupilo k hasičům i několik skautů. Pro mé zkušenosti i členství ve sboru jsem byl velitelem pověřen vedením dorostu. Během dvou let zasahoval dorost u 14 požárů, měl přidělenou motorizovanou stříkačku, ve zbrojnici se hrálo loutkové divadlo, každý týden se cvičilo, byla i vlastní pokladna. Tento kontakt měl svůj význam v pozdější době, kdy v květnu 1945 byla obnovena junácká družina. Skauti se revolučního dění v květnových dnech přímo nezúčastnili, protože převážná část byla v hasičském sboru, který památného 5. května nastoupil do služby a plnil svěřené úkoly v obci i vysláním pomoci bojujícím Pražanům.

Květnové revoluční nasazení polevilo, a tak po poradě s br. Voděrou, stále ještě vedoucím obnoveného oddílu, sešli se jirenští členové 25. května 1945 k obnovení činnosti. Byl velký zájem u dětí i starší mládeže ve všech obcí, kde oddíly existovali. Dnes si těžko uvědomujeme tu dobu a divíme se, kde se vzala odvaha i organizační schopnosti tak velký příliv členů zvládnout. Již 9. června se účastníme veřejného táborového ohně v Zelenči a přispíváme do programu několika výstupy. 28. června se podobný táborový oheň pořádá u nás na hřišti u dnešní klubovny. Předchází mu průvod obcí za účasti 150 skautů a skautek. Velení měl ještě br. L. Voděra. Protože nemohl vše organizačně zvládnout, byl na jeho naléhání založen samostatný oddíl v Jirnech a další v Šestajovicích a Klánovicích. Velmi neradi jsme opouštěli zelenečské - příliš jsme si na sebe zvykli a byli z nás dobří přátelé. V té době se začal formovat v Zelenči dívčí oddíl za vedení sestry Voděrové a také u nás byl založen dívčí oddíl. Nebyly potřebné znalosti, chyběla i skautská literatura a tak vše probíhalo ve vzájemné spolupráci se Zelenčem. 12. srpna se s ostatními organizacemi účastníme slavnosti Dožínek. Od 20. do 31. srpna se konal tábor u Soutic, v krásné přírodě, blízko soutoku Sázavy a Želivky. Tábor se stavěl na pěkném místě u řeky, krajinky na podsady jsme si dovezli z pily ve Zruči nad Sázavou. Vše potřebné jsme si vezli s sebou, nářadí, potraviny, i vajíčka (vše bylo ještě na lístky), cestovali jsme vlakem i s bednami. Tento tábor jsem vedl a jeho život trochu popsal ve vyprávění „Tábor na soutoku“.

Na tábor jsme mohli jet až po ukončení žňových prací, protože někteří rodiče měli hospodářství, kde každá i dětská ruka musela pomoci a několik členů přijelo jen na tři dny. 16. září se konalo obnovené procesí ke kapličce Panny Marie v lese. 14. října se koná v Zelenči besídka a slib nových členů, kde jsme měli své vystoupení. Za velké účasti občanů a organizací bylo oslaveno 28. října výročí založení ČSR, nás bylo celkem padesát z Jiren a Nových Jiren. Pomáhali jsme při různých akcích i hospodářské obnově republiky, například brigády 21. 10. se zúčastnilo 22 členů. Bylo nutné získat i nějaké finance a tak 14. 11. se pořádala taneční zábava při slušné návštěvě asi 150 osob. Pro úspěch byla zábava opakována i když při reprodukované hudbě. Že by dnešní disko? Stále probíhal skautský program, byli jsme zastoupeni na všech schůzích okrsku v Brandýse n. Labem.

Nastal rok 1946 a úspěšné pokračování činnosti. Chlapecký oddíl měl v průměru 25, dívčí asi 18 registrovaných členů. Byla i dost velká obměna členů, někteří se se svými rodiči odstěhovali do pohraničních oblastí, jiní zase nemínili plnit úkoly skautské výchovy. Další organizace Sokol a fotbalový klub Viktoria byl na tom s dětmi a mládeží podobně. Podíleli jsme se na společenském životě v obci, 6. března byla společně s hasičským sborem zapálena slavnostní vatra u příležitosti oslav narození T. G. Masaryka. 31. března pořádáme besídku pro mládež, 7. dubna jsme se sešli s občany na společenském tanečním večeru. Účinkovala hudba J. Musila ze Zelenče, která hrála i moderní hudbu. 20. dubna na Velikonoční bílou sobotu jsme navázali na předválečnou tradici a u památníků mrtvých ve světové válce drželi čestnou stráž.

9. května pořádal místní národní výbor slavnost s průvodem z Jiren do Nových Jiren a zpět do zámeckého parku, kde jsme měli vystoupení s předvedením tábornické praxe. Účast byla 58 členů, z toho 20 z oddílu v Nových Jirnech. Průvod všech místních organizací byl mohutný, my jsme šli v osmistupech se skautskými holemi a celkově si získali obdiv svým vystoupením. Účastníci průvodu ušli celkovou trasu 7 km. Dnes by bylo nemyslitelné něco takového pořádat.

9. června se konal v Brandýse n. Labem a Staré Boleslavi III. sjezd středočeské oblasti, kde jsme byli velmi početně zastoupeni. Sokol pořádal vzpomínku na mistra Jan Husa i my jsme byli mezi organizacemi. Od 23. 7. do 2. 8. byl pořádán tábor u Hulic za účasti 14 skautů pod vedením br. Františka Hiršla. 31. 8. a 1. 9. se konal I. sněm střediska Zeleneč u nás v Jirnech. V sobotu akademie v sále, v neděli účast na mši v místním kostele, průvod sportovní závody na hřišti. Odpoledne sehráli skauti z Horních Počernic v zámeckém parku divadelní hru br. J. Foglara „Tábor ve Sluneční zátoce“. Byl přístupný zámek s malbami Josefa Navrátila a skautská výstava.

Dosud jsme neměli klubovnu a v tomto roce se naskytla příležitost klubovnu získat. V zámeckém parku stál bývalý vojenský barák (po německé armádě, která zde konala strážní službu). Místní národní výbor rozhodl přestěhovat dřevěnou stavbu na hřiště a asi v jedné třetině budovy nám umožnili vybudovat klubovnu. Stavba byla rozebrána, přestěhována a znovu postavena. Vydatně jsme společně s občany pomáhali. Ve vnitřní úpravě bylo pokračováno i v následujícím roce. Po rozpuštění skautingu klubovnu opouštíme, při obnově se zase vracíme. V padesátých letech zde bylo pusto, po roce 1970 ji začal užívat Pionýr, který však ukončil svou činnost a tak jsme se opět vrátili při naší obnově.

Rok 1947 prožíváme v dobré činnosti. 6. 4. provádíme sbírku pro postižené povodněmi, účastníme se činovnického kurzu v Čelákovicích, 13. 4. jsme na skautské besídce v Klánovicích, účastníme se májových oslav, pořádáme společenský večer. V kronice se uvádí společné pořádání burzy se svazem mládeže – SČM dne 4. 5., účastníme se pracovních národních směn, provádíme nátěr oplocení u pomníku padlých. V předvečer narozenin presidenta Dr. Edvarda Beneše pořádáme 27. 5. besídku spojenou s oslavou jeho narozenin. Začíná se také projevovat vliv politické situace, stále je vyžadována větší spolupráce s SČM. Ukazuje se, že tato organizace má jiný výchovný systém – nemá z našeho hlediska vlastně žádný – jen se snaží připoutat trochu starší děti a mládež. O členství je zájem, vždyť je možno dostat se z domova na společné setkání chlapců a dívek, které se uskutečňují v hostinci „U Masáků“ (dnešní školka). Jsou konány společné zájezdy, brigády starších dětí a mládeže a rodiče v mnoha rodinách nemohou protestovat i když se jim vše nezamlouvá. Ti starší připravují občas kulturní vystoupení, např. Večer K. Hašlera, program na Silvestra, dlouhou dobu se hraje i loutkové divadlo s loutkami Sokola, ale bohužel z nich nezůstalo nic, vše se ztratilo. Ve skautských oddílech se projevuje nedostatek činovníků a to tím, že bylo dost starších a to odcházejí na vojenskou službu, kterou v poměrně krátké době vykonává několik ročníků, které během války nemohli svou povinnost splnit. Pro tento důvod nebyl pořádán letní tábor, několik činovníků je na vojně. 15. 6. jsme byli početně zastoupeni na okrskovém sjezdu v Čelákovicích, různých oslavách, sběru železa a různých brigádách, dodělávala se klubovna, konaly se výlety po okolí, někdy i dvoudenní. Také dívčí oddíl vyvíjel činnost, podílel se na mnoha akcích společně. V naší organizaci se projevuje a na činnost působí stále více politická situace. Dost jsme chápali, negativním vlivům jsme se snažili zabránit, ale byli jsme mladí a měli i jiné zájmy.

V roce 1948 se přece jen dává dohromady dobré vedení, v registraci členů se objevilo číslo průkazky 209 631, tolik nás v republice bylo. Stále je průměrně 35 členů. Po nekonaném zlínském sněmu, kdy se chtěl Junák osamostatnit tj. nebýt závislý na SČM (nepodléhat mu), přišel „Únor“ a s ním i konec nadějí.

Tenkrát nikdo nepředpokládal, že na dlouhých 40 let. Převážná část občanů předpokládala, že takový režim a „binec“ jaký nastal, nemůže dlouho vydržet. A vydržel. Vlastně teprve nyní chápeme usilovnou snahu naší organizaci rozleptat a lidi stavět proti sobě.

21. 3. je uváděna směna vítězství v klubovně oddílové a družinové schůzky a několik výletů, 28. 5. se konala za velké účasti oslava narozenin presidenta Republiky československé Dr. Edvarda Beneše. Opět nebyl konán letní tábor, byly jiné starosti životní i obstarat vhodné tábořiště, začaly totiž konfiskace statků, od kterých jsme louky najímaly.

V roce 1949 nemáme záznamy. Jen registrace 113. oddílu uvádí počet 24 členů. Vedení převzal můj dřívější zástupce br. Karel Boháč. Částečná činnost byla stále vyvíjena. V roce 1950 se v kronice uvádí: výroční schůzka 113. oddílu konaná 5. 3. v 10 hodin za účasti 14 členů, vedl br. K. Boháč, který na svou funkci rezignoval pro stávající okolnosti a nedostatek činovníků. Bylo rozhodnuto předati vše SČM. Mnoho toho nebylo, ale i to se během krátké doby ztratilo. Co jsme měli nějaké skautské věci doma, to jsme ukryli, hlavně zápisy. Jinak bylo nebezpečí mít něco skautského doma, začínaly domovní prohlídky v živnostech i zemědělství. Nebyli jsme anonymní, každý nás znal a v tisku byla vedena dost ostrá kampaň proti skautingu a Junáku. Při domovní prohlídce v naší rodině v roce 1952 vysypal příslušník StB obálku s mým slibovým odznakem a označením a ve vzteku po nich šlapal. Můj tatínek, hasičský činovník, považoval za urážku, když mu prohlíželi hasičské stejnokroje, prý v nich hledali zbraně. Nechci se zde zabývat osudem naší rodiny, ale stojí za připomínku, že se přepisovali třikrát seznamy zabavených věcí, co mohli příslušníci StB a jejich pomocníci ukrást – to ukradli. To měli politickou ideologii? Měli, ale svou.

Každá zlá doba skončí a tak 2. března 1968 téměř po 18 letech se opět scházíme k obnově Junáka v naší obci. Nejdříve dost nesměle, propaganda před léty udělala přece jen své, ale šanci už nepouštíme. Podrobnější činnost je uvedena ve vzpomínkách mladších bratří.

Rok 1968 - 1970

Nastává nové jaro československého skautingu. Komunisté, kteří již 20 let vládnou v našem státě, se rozhodli, že nechají naše národ svobodně žít a tak došlo i k obnově Junáka. Skauting, který byl komunisty před dvaceti lety utlumen, zvolna se probouzí „k životu“. – Tak začíná první stránka kroniky jirenských skautů v roce 1968, jak to zaznamenal bratr Jaroslav Neumann-Šebor. Zde v Jirnech, kde byli tehdá dva oddíly(skauti a skautky), byl též skauting obnoven.

Bývalí junáci v čele s vedoucím F. Antošem založili nový oddíl. Asi 10 oldskautů a 10 junáků tvoří jádro oddílu. Oddílu byla vrácena místním národním výborem původní „klubovna“ za kulturním domem. Je tam velký nepořádek a moře haraburdí.

Starší skauti si vzali za úkol obnovu klubovny, neboť bez vlastního domova se těžko žije!

1. 6. 1968 – Dnes byla první společná schůzka s novými rádci. Nejmenší „skautíci“ mají radost z nových „vůdců“.

Začátkem léta oddílek často konal výlety do Nových Jiren k br. Houšteckému. Je to starý skaut, který skautíky zasvěcoval do junácké dovednosti a do skautského způsobu života.

Do obnovy oddílu se zapojil starý zelenečský skaut J. Neumann ze Mstětic. Nepodařilo se mu obnovit skauting v Zelenči, a tak šel tam, „kde se něco děje“. Před rozpuštěním Junáka byli zelenečtí a jirenští skauti v jednom středisku.

Oldskauti, v jejichž čele stojí Fr. Hiršl, připravují třídenní táboření u Jizery. Jsou s tím velké starosti, protože nic nemáme, všechno si musíme dlužit.

1. táboření po obnovení činnosti u Vestce na Jizeře 9. – 11. 8. 1968.

Na zdárném průběhu tohoto pokusu o táboření měli podíl především tito bratři: J. Jirásek, J. Koloc, Fr. Hiršl, J. Bařinka, J. Jalovec a J. Neumann. Nálada mužstva po celý čas, výborná! Počasí bylo rozmarné, od parného letního vedra – přes lijavce až po prudkou noční bouřku se vší parádou.

12. 10. 1968 - 1. oddílová schůzka v téměř dokončené klubovně, oddíl se připravuje ke skládání nováčkovské zkoušky.

20. 10. 1968 – Výlet do Roztok, na Levý Hradec a ruzyňské letiště.

7. 12. 1968 – Mikulášská schůzka. Oddílovku jsme proměnili v nadílkovou besídku, navštívili nás rodiče junáků, přátele a oldskauti. Na naše pozvání též přijela M. Voděrová – bývalá vedoucí zelenečských skautek. Hostům jsme předvedli jak děláme naše schůzky. Na závěr přišel „Mikuláš“ (J. Král) s dárky.

5. 4. 1969 - Velikonoce. Chlapci chodili „řehtat“ a rozdávali občanům blahopřání. Vedl je bratr J. Jirásek a Fr. Hiršl.

12. 4. 1969 – Oldskauti uspořádali taneční zábavu v KD. Z výtěžku budou zakoupeny stany.

26. 4. 1969 – Na schůzce se představil chlapcům nový vedoucí oddílu br. J. Švarc.

21. 6. 1969 – 9. oddílovka – Ukázka podsadových stanů u klubovny, schůzka s rodiči před táborem, přijeli skauti a skautky z Klánovic a večer zapálení slibového ohně, kde slib složili: Balů, Zálesák, Ren, Bobr, Tarzan, Unkas, Džony, Dyk, Tom, Sokol a Roy – oddíl přespí ve stanech pod vedením Akely.

Oddíl se schází pravidelně v sobotu odpoledne. Družiny pořádají krátké výpravy do okolí. Máme dvě družiny – Vlci a Káňata, jelikož přistoupili do oddílu noví chlapci, tvoříme novou družinu.

V oddíle probíhají přípravy na tábor.

1. skautský tábor 19. 7. – 3. 8. 1969 na Vidláku u Zbraslavic – počasí bylo překrásné, tábor byl uprostřed lesa na louce, vedoucí – 1. týden J. Švarc, 2. týden – J. Neumann, nejúspěšnějším junákem tábora byl Džony – J. Ptáček.

11. 10. 1969 – Výlet vlakem na junácký sněm do Kolína.

7. 12. 69 – Mikulášská oddílovka – družiny měli připraveny program k pobavení ostatních. Sešel se celý oddíl.

10. 1. 70 – Při oddílové schůzce nás navštívili letec „oldskaut“ bratr Šofr, řeč se točila kolem létání.

7. 2. 70 – Oddílový výlet do skautské rezervace v Roztokách u Prahy, kde skautské středisko slavnostně otevíralo nové sruby a slavnostní otevření provedli starosta A. Sum a místostarostka V. Koseová. Pak v obou srubech probíhaly besedy, protože mezi hosty slavnosti byl i náčelník br. R. Plajner a náčelník slovenských skautů br. I. Janček. Ze setkání byli všichni přítomní nadšeni a výlet se líbil.

15. 2. 1970 – Uhříněves – soutěž junáckých písní – zpívali jsme všechny písně, které známe, získali jsme několik diplomů a největší zásluhu na našem úspěchu měli Vlci.

Účast na oddílových schůzkách je velmi dobrá, oddíl má 17 členů.

26. – 28. 3. 70 – Velikonoční řehtání

Družiny soutěží ve sběru odpadových surovin.

2. 4. 70 – Akela nás dočasně opouští a jde na vojnu.

Oldskauti hledají tábořiště na Želivce a na Sázavě u Šternberka.

7. 4. 70 – Okresní junácký sraz v Lysé n/L.

20. 6. 70 – Příprava na tábor.

2. skautský tábor 4. 7. – 18. 7. 70 u Mravenčí skály, počasí krásné, poslední 4 dny zima, déšť. Tábor byl položen na louce u křešického potoka, mezi listnatými kopci, nedaleko Českého Šternberka. Účast 18 členů oddílu, 1. týden – Šebor, 2. týden J. Švarc, oba týdny – J. Jalovec, nejlepší junák tábora – Teddy – M. Krupička. Nejčastější držitel vlajky čistoty Zálesák – Z. Novák a Roy – S. Jirásek.

Po táboře se všechen volný čas věnuje úpravě klubovny a okolí, několik junáků, především Rolf a Mauglí, natíralo klubovnu zelenou barvou.

30. 8. 1970 – Střediskový junácký sraz, oldskautům byla předána čestná uznání za jejich obětavou činnost při obnově našeho hnutí.

Oldskauti předávají oddílu junáků novou oddílovou vlajku. Oba oddíly provedly před junáckou zástavou slib věrnosti skautským ideálům, br. F. Antoš promluvil o historii junáctví v našem kraji.

2. 9. 1970 – Nepřipravená narychlo svolaná schůzka 1. oddílu kvůli nečekanému příjezdu hostů z náčelnictva Junáka. Br. Antoš přivítal hosty a společně zpíváme junáckou hymnu. Br. Filip předává symbolicky vlajku oddílu za náčelnictvo s krátkou vzpomínkou na zakladatele A. B. Svojsíka, jenž bratra osobně přijímal do junáckého oddílu, s přáním stálé věrnosti skautským ideálům. Br. Racek hovoří o vzniku písně „Červená se line záře“, která vznikla po velkém požáru v Londýně v roce 1666. Br Karafiát vypráví zážitky z několika svých táborů. Mezi hosty je ještě s. Filipová a br. C. Jarý ze Staré Boleslavi. Za oddíl se zúčastnilo 16 členů a za OS 8 členů.

Br. F. Hiršl byl náčelnictvem Junáka vyznamenán Syrinxem – tj. Skautské vyznamenání za činnost při obnově Junáka.

20. 9. 70 – Výlet 1. oddílu na Safari ve Dvoře Králové, cestou jsme si prohlédli v Třebechovicích Betlém, v Opočně zámek a ve Dvoře Králové ZOO, nálada byla velmi dobrá.

26. 9. 70 – Setkání našeho oddílu s milými hosty nazvané „Večer správné výživy“. přednáší br. MUDr. L. Filip – Brácha. Dalšími hosty jsou s. Filipová, br. Racek a br. prof. Němec. Účast 11 členů a 8 členů z OS. Br. Filip hovořil o vaření na táboře a stravování vůbec – doplněno promítáním diapozitivů. Na závěr večera se nám hosté podepisovali do oddílové kroniky. Zdařilý srdečný večer skončil, hosté se rozjeli do svých domovů a my jen litujeme, že nebudeme již asi moci uskutečnit podobná setkání, která zanechala v myslích všech jirenských junáků ty nejhezčí dojmy.

9. 1. 1971 – Poslední oddílová schůzka. Končíme s junáckou činností a navzájem se mezi sebou loučíme. Udělat ze skauta pionýra to není dost dobře možné. Původním oddílovým pokřikem uzavíráme naši tříletou činnost a všichni účastníci se podepisují od oddílové kroniky. Unkas – Z. Švehla, Teddy – M. Krupička, Džony – J. Ptáček, Ren – J. Král, Rolf – M. Bláha, Bobr – V. Gažík, Jestřáb – F. Veverka, Zálesák – Z. Novák, Dyk – M. Brener, Roy – S. Jirásek, Balů – J. Jelínek, Šebor – J. Neumann, Jan Švarc. 

Období po roce 1970

Za velmi krátké povolené existence se podařilo navázat styk s čelními představiteli ústředí, zvláště s náčelníkem br. RNDr. Rudolfem Plajnerem, tajemníkem br. prof. Františkem Němcem, s br. doc. MUDr. Filipem a později i se spisovatelem br. Jaroslavem Foglarem.

Nechtěli jsme přerušit ani vnitřní styk mezi našimi členy, protože přeci jen již nehrozilo takové nebezpečí jako v minulosti. Rozhodli jsme se vydávat každoročně novoročenky a bývalí členové se odměnili pravidelnými finančními příspěvky. Těch bylo používáno na nákup kytic při posledním rozloučení buď se členy, nebo s našimi příznivci, kteří nám ve svém životě významně pomohli.

Vždy to bylo s trikolórou s nápisem Junák Jirny.

Příležitostně se přispívalo na akce Svojsíkova oddílu.

Podle osobní dohody jsme začali zajišťovat tisk novoročenek i pro br. Plajnera a br. Němce, protože byli sledováni a bylo pro ně nebezpečné v tiskárně si větší množství přání objednat. Svými návrhy nám pomohl výtvarník Otto Martinovský z Prahy, dávali jsme tisknout i grafiku od br. J. Čáky z Příbrami i jiných. Pro br. J. Foglara jsme zajistili tisk dopisních papírů s Rychlými šípy a dalších tiskopisů. Neuvádíme toto pro naše zásluhy, jen připomínáme dobu, kdy tito tak vzácní lidé museli být stále velmi opatrní. Během těchto let se stali osobními přáteli mnohých z nás.

Historie jirenského střediska od. r. 1990 

Převratné události na konci roku 1989, které předznamenaly změnu politického režimu v Československu, se výrazně promítly i do fungování dětských organizací. Dne 2. prosince 1989 se v pražské Městské knihovně scházejí činovníci Junáka, aby znovu obnovili činnost skautského hnutí.

V naší obci se úvahy o obnově skautingu objevily ihned se započetím oficiální činnosti Českého Junáka, ale konkrétní kroky mohly být učiněny teprve po zániku místní pionýrské skupiny.

Dne 5. 10. 1990 se tedy sešli v původní skautské klubovně činovníci, aby poprvé v skautské historii Jiren ustanovili junácké středisko. Ve vývěsce u autobusové zastávky se nedlouho poté objevil informační leták, který zval zájemce o skauting na 1. schůzku, která se uskutečnila začátkem listopadu.

Na ní cca 60 děvčat a chlapců srdečně přivítal br. Josef Bařinka – Akela, jenž stručně pohovořil o významu skautingu. Hlavní bod však bylo vytvoření jednotlivých družin tj. základních složek oddílů. Chlapecké družiny Ostříži, Jestřábi a Káňata tedy patří do oddílu Šíp, který navazuje svým názvem a pokřikem na činnost „Šípu“ z let 1968 – 1970.

Dívčí družiny Lišky, Vydry a Volavky vytvořily zcela nový oddíl, který později získal název Střelka. Oddíl oldskautů (27. OSJ) navazuje na činnost z období konce 60. let a jeho členy se stali především tehdejší vlčata a mladší junáci.  

1. střediskový sněm zvolil vedení střediska takto:

vůdce střediska:                           br. Josef Bařinka – Akéla

vedoucí 1. oddílu DK:                    ses. Eva Štrynková – Šéfová

vedoucí 1. oddílu CHK:                  br. Martin Bláha – Pabouk

vedoucí 27. oddílu OS:                  br. František Váňa

tajemník střediska:                      br. František Antoš

Zpočátku začaly pracovat pouze družiny, jejichž rádcové zaměřovali program pravidelných každotýdenních družinových schůzek především na plnění jednotlivých bodů nováčkovské zkoušky. Motivace byla jasná – brzké složení skautského slibu. Samozřejmě nebylo zapomenuto ani na různé hry, jak metodické, tak i oddechové. Oddílové schůzky, konající se 1x za měsíc, se nesly v podobném duchu jako družinovky, navíc se objevily první výpravy – oddíl Šíp navštívil 28. 2. 1991 pražské Národní technické muzeum.

Dne 30. března 1991 zahořel poprvé na našem tábořišti v Zapomenutém údolí skautský slibový oheň. Své „slibuji na svou čest jak dovedu nejlépe…“ složili do rukou bratra Akely a br. Sosny ze Záp vedoucí oddílů a rádcové jednotlivých družin.

V programu obou mladších oddílů se již od počátku března začal objevovat nový prvek. Stala se jím aktivní příprava na okresní kolo Svojsíkova závodu. Do bojů o prvenství v tomto, pro skauty tak prestižním klání, byly vyslány 2 hlídky (po jedné z každého oddílu).

Dne 2. 5. 1991 se v Klecanech utkali junáci a skautky okresu Praha – východ pod laskavým pohledem náčelníka br. doc. Václava Břicháčka - Giganta. Bohužel, naše hlídky obsadily pouze čestná místa. Nutným závazkem do budoucna se tedy stane příští podstatě lepší umístění.

Od 20. 7. do 3. 8. se konal 1. junácký tábor střediska Jirny. Poprvé si tedy mohlo 43 tábořících členů vyzkoušet radosti i strasti pravého skautského života. tábořili jsme na krásné louce v Zapomenutém údolí u Drahňovic. Program LST byl zaměřen především na stmelení jednotlivých družinových kolektivů a též na prohloubení a procvičení jednotlivých disciplín, obsažených v nováčkovské zkoušce.

Po návratu jsme uskutečnili ještě jednu střediskovou akci na konci prázdnin 1. kolový výlet a to opět do Drahňovic.

V září se již naplno rozjel 2. rok naší skautské činnosti. Oddíly i družiny začaly opět pracovat. Uskutečnily se také 2 střediskové zájezdy: 7. září do Roztok u Prahy na výstavu věnovanou 80-ti leté existenci skautingu na území Československa. 28. září pak zájezd do Orlických hor, tématicky zaměřený především na návštěvu čs. opevnění vybudovaného v 2. pol. 30. let 20. století, navštívil jsme tvrz Bouda.

Letos 15. listopadu jsme také úspěšně navázali na tradici 60. let a uspořádali v místním Kulturním domě společenský večer.

K rozloučení s rokem 1991 již tradičně patřila vánoční besídka konaná opět v KD. Svá vystoupení zde předvedly všechny družiny, shlédli jsme též zajímavý film z letošního tábora a pobavili se při řadě zábavných soutěžích.

Jelikož i ostatní skautské roky mají programovou skladbu podobnou roku 1991 rozhodli jsme se čtenáři předložit vybrané akce z následujících let.



 

1992

27. 5. se v Jirnech uskutečnilo okresní kolo závodu vlčat a světlušek, naše hlídky se umístily shodně na 3. místě.

19. 9. se konal další střediskový zájezd do Orlických hor. Navštívili jsme opět prvorepublikové opevnění. Tentokráte však v okolí Dobrošova. Jako další program byla naplánována návštěva zámku v Ratibořicích a procházka malebným Babiččiným údolím.

Od tohoto září se v chlapeckém oddíle bodovat dle vzoru br. Foglara – Jestřába. 

13. 11. střediskový zájezd na besedu s bývalými čs. letci R. A. F. do Úval.

27. 12. střediskový zájezd do nedalekého skanzenu v Přerově nad Labem, kde jsme shlédli opravdu velmi pěknou vánoční výstavu.

 

1993

13. 2. chlapecký oddíl Šíp zakládá další ze svých tradic, poprvé od obnovy se jeho členstvo účastní zimního přechodu Brd.

20. 2. oddíly Střelka a Šíp společně navštívily výstavu o čs. letcích R. A. F., konanou v Muzeu hlavního města Prahy.

5. 2. první hokejový turnaj oddílu Šíp

24. 4. první fotbalový turnaj oddílu Śíp, spojený se slavnostním přechodem vlčat do řad skautů a se založením roverské družiny.

7. – 9. května – oslavy 55 let skautingu v Jirnech. Uspořádali jsme velkou výstavu – byly zastoupeny materiály z bohatého archívu střediska a br. Antoše (odznaky, fotografie, krojové součásti, tiskoviny a hlavní korespondence s br. Plajnerem, Němcem Filipem atd.). Svůj koutek zde měly i knihy br. Foglara. Během oslav proběhlo i slavnostní předání nové vlajky dívčího oddílu a svou návštěvou nás potěšili čs. letci R.A.F. (jejich beseda zaujala bezezbytku naplněný sál KD) a později i starosta Junáka br. JUDr. Jiří Navrátil.

17. 9. jsme se zúčastnily slavnostního odhalení sochy T. G. M. v Brandýse n/Labem.

2. 10. střediskový zájezd na Šumavu. Navštívili jsme zde přírodovědné muzeum v Kašperských Horách, hrad Kašperk a v neposlední řadě Chalupářskou slať u Borové Lady.

 



 



 

1994

12. 2. jsme hostili členy středisek okresu Praha – východ. ORJ totiž u nás organizovala Okresní seminář, který významně napomohl zlepšení organizace mezi vůdci jednotlivých oddílů a též osvětlil některé metodické problémy.

 

1995

6. – 7. 5. ve spolupráci s místním Sokolem jsme uspořádali v místní sokolovně společnou výstavu, připomínající 80. výročí Sokola v obci a 50. výročí založení jirenského skautského oddílu. Připomněli jsme si též 50. výročí ukončení 2. světové války.

22. 4. se poprvé účastníme uhříněveské Georgiády i když ne jako soutěžící, ale spíše jako diváci, respektive účastníci zde probíhající burzy skautských sběratelů.

16. 9. střediskový zájezd na letecký den v Praze – Ruzyni. Náš člen br. Pavel Veverka zde dokonce v jedné soutěži vyhrál vyhlídkový let policejním vrtulníkem.

 

1996

14. 9. střediskový výlet do Lipnice nad Sázavou především k slavné myslivně Orlovy, kde jsme se zúčastnili odhalení pamětní desky br. náčelníkovi A. B. Svojsíkovi.



 

1997

22. 6. se naši skauti účastnili průvodu u příležitosti mezinárodního skautského setkání Fénix 1997. Středisko Jirny zajišťovalo pro tuto akci koordinační práci okresu Praha – východ. Na Fénix jsme se ještě zavítali 26. 6., kdy byla v programu návštěva tábořiště Na Džbánu.

Za zmínku ještě stojí, že naše oddílová vedoucí ses. Petra Babováková – Sojka, se zúčastnila Fénixe jako členka servis teamu.

6. 9. střediskový zájezd do prahy na výstavu br. Jaroslava Foglara – Jestřába „Po stopách Rychlých šípů“ do Muzea hl. města Prahy.

24. 5. – 29. 10. vybraní členové obou oddílů odjíždějí poprvé (a doufáme, že ne naposledy) do Litoměřic. Tamní středisko totiž organizuje Memoriál K. H. Máchy. Ten se konal až 28. 10., a proto jsme mohli využít 1 volný den k prohlídce okolí Litoměřic (navštívili jsme zříceniny Ronov a Helfenburgu). V samém závodu naše hlídky obsadily velice pěkná umístění. Nejlépe dopadla naše děvčata Rita, Lucka, Sandra, Iveta a Zuzana K., která skončila jako druhá.

Každý rok pořádá středisko letní tábor na své základě v Zapomenutém údolí u obce Drahňovice v Posázaví. Do roku 1996 byl tábor 14-ti denní, od r. 1997 jezdíme na tři týdny. Do údolí se vydáváme i během roku o víkendech na družinové a oddílové výpravy.



 

1999 – 2004

V letech 1998 až 2004 mělo středisko 219.02 tyto počty registrovaných členů:

1999: 65

2000: 57

2001: 64

2002: 62

2003: 57

2004: 54



 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode